1. Na začátek by mě zajímalo, jak ses vlastně k triatlonu dostal?
Začínal jsem plaváním a fotbalem již od útlého věku. K triatlonu mě přivedli rodiče. Tři roky před mým narozením se rodiče zúčastnili MČSR v triatlonu, a oba také vyhráli
2. V závodění jsi měl poměrně delší přestávku – PROČ a CO tě znovu nakoplo?
Myslím si, že je to takový přirozený vývoj v triatlonu. Od dorostenců, kde se závodí na distancích sprint triatlonu, jsem se postupně vypracoval do vyšších kategorií na olympijských distancích. Moje závodění ovlivnily nejspíše dva faktory. Jeden byl ten, že jsem nějakým způsobem nedosáhl na to, co jsem chtěl. V roce 2014, tedy dva roky před olympiádou v Rio de Janeiru, se mi nedařilo prosadit na světových pohárech. Aby člověk měl nějakou šanci, bylo třeba běhat 10km v triatlonu pod 31minut. Já jsem se pohyboval o minutu pomaleji. S tím přišel i druhý problém, kdy jsem začal řešit výživu. V letech 2011 a 2012 jsem si nechal sestavit jídelníček, kde jsem si počítal i kalorie každého jídla, co jsem snědl. Ve výsledku jsem se dostal do začarovaného kruhu, který nakonec vedl k poruchám příjmu potravy. I z psychického hlediska považuji toto období za dosti náročné. Každý svůj trénink jsem bral jen jako takový prostředek, abych spálil kalorie, a co nejvíce zhubnul. Vypadalo to tak, že jsem třeba jel na pět hodin dlouhé kolo, pouze na vodu. Přijel jsem a dal jsem si salát. Další den totéž, pak ale člověk dostane hlad a přejí se. V Brně jsem byl v souvislosti s výživou párkrát u psychologa, který mi v té době dal nějaké možnosti, ale sám naznačil, že než se dostanu do normálu, tak to bude trvat jeden až dva roky. Což se nakonec potvrdilo. V té době jsem navíc studoval VŠ. Tím pádem jsem se sportem přestal, a postupem času se to zlepšovalo. Momentálně už si myslím, že je vše v pořádku. Nakoplo mě to, a o to více jsem se zaměřil na delší triatlony.
3. Co považuješ za svůj dosavadní nejlepší výsledek a jaký je tvůj PR na ½ Ironman? Řešíš spíše umístění, než například výsledný čas?
Jaký mám oficiálně svůj nejlepší čas na ½ Ironman v podstatě ani nevím. Jelikož v Bahrajnu, kde jsem zajel nejlepší čas, bylo o 5km kratší kolo, v Račicích zase přibližně o 1km kratší běh. Člověka samozřejmě potěší, když se dostane pod nějaký čas, ale prioritou je pro mě umístění. Z mých dosavadních úspěchů si hodně cením bronzu z Mistrovství světa v terénním triatlonu v Pontevedře. V dorosteneckých kategoriích si zase vážím nominace na letní olympijské hry mládeže, kde jsem skončil druhý, a dostal jsem se tak na již zmíněné hry do Singapuru, kde jsem skončil šestý, což už mohlo být lepší. Kdybych byl pátý, byl bych součástí evropského štafetového týmu, který nakonec zvítězil.
4. Jak jsi změnil trénování na krátké vs. střední triatlony? Trénuješ více hodin za týden?
Těžko říct. Když jsem trénoval na krátké triatlony, tak jsem si často tréninkový plán od trenérů řídil sám a kombinoval ho s výživou, tím pádem to nikdy nebylo zcela optimální. Nyní pod vedením Luboše Bílka se snažím pracovat konzistentně týden co týden, polykat tréninkové dávky. To je podle mě ten hlavní klíč k úspěchu. Zároveň si ale myslím, že trénink na OH distance a na střední triatlon je podobný. Na rozdíl od tréninku na dlouhý triatlon.
5. Plánuješ jezdit Ironmany, případně se kvalifikovat na nejznámější závod světa – Konu?
Pokud by to vyšlo a kvalifikoval jsem se, tak už tento rok bych se chtěl postavit na start Kony, ačkoliv mě premiéra v Ironmanu letos teprve čeká. Pokud by se mi to povedlo, tak bych se chtěl zúčastnit na Hawaii Ironmana i Xterry, která se koná 3 týdny po Ironmanu. Jestliže bych se účastnil pouze Xterry, tak bych na ostrov Big Island přiletěl s alespoň tří týdenním předstihem kvůli zhlédnutí závodu a nasátí atmosféry pro příští rok.
6. Jaké sportovní technologie v tréninku používáš?
Před dvěma lety jsem neměl prakticky nic (smích). Momentálně mám tréninkovou sociální aplikaci Strava, a hrudní pás. Cyklistický wattmetr mám rok a půl a nic dalšího nepoužívám. TrainingPeaks jsem měl předplacený na jeden rok a občas jsem sledoval různé grafy atd. V prosinci mi ale vypršelo členství a dál jsem ho neprodlužoval. Myslím si, že některé věci tam jsou zajímavé, ale ve výsledku, pokud máš trenéra, kterému věříš a cítíš, že to dává hlavu a patu, tak je lepší plnit tréninkový plán a dělat spíše věci kolem, jako je posilování apod.
7. Jakou roli u tebe hraje posilování, regenerace (včetně spánku), výživové doplňky?
Zaměřuji se na celé tělo. V zimě posiluji zejména nohy, kdy se snažím nabrat hrubou sílu. Jinak v aktuální situaci posiluji spíše doma s vlastní váhou. Věnuji se zejména cvikům na střed těla, který zařazuji většinou až na závěr tréninkové jednotky. Z výživových doplňků nepoužívám prakticky nic. Snažím se jíst co nejvíce zdravě, sledovat, co vlastně jím a co musím sníst i vzhledem k tréninkům, které budou následovat. Detailněji řeším spíše závodní výživu. U polovičního Ironmana se u těch nejlepších doporučuje přijmout v závodě 90-120g sacharidů za hodinu, což je extrémní množství, které je potřeba ve vysokém zatížení strávit. Pro mě to byl v závodech problém, bývalo mi potom nevolno a bolelo mě břicho. Nyní se to snažím zhruba dva týdny před závodem při intenzivnějších trénincích natrénovat a zvykat si. Zkoušel jsem i regenerační kalhoty, které mi pomohly k regeneraci, a asi se „dokopu“ a koupím si je. (smích) Spát chodím většinou kolem desáté hodiny večer, snažím se spát alespoň 8 hodin, někdy i 9h. Spánek je důležitý, pokud někdo spí 5-6 hodin, tak nemá šanci kvalitně odtrénovat 20-25h/týden.
8. Vybíráš si závody podle svých silných a slabých stránek, jako je např. teplota či profil cyklistiky?
V této době na to nejsou podmínky, které by dovolily závody si vybírat. Do budoucna ale plánuji jezdit na závody, kde mi podmínky budou vyhovovat. Určitě pojedu někam, kde je spíše nižší teplota, než abych jel na závod někam do Mexika, kde se „upeču“. Mně jako trochu těžšímu triatlonistovi by měly teoreticky svědčit spíše rovinatější tratě, ale považuji se za silného cyklistu i v kopcích, takže profil si úplně nevybírám.
9. Jak moc považuješ trenažér jako efektivní náhradu za cyklistiku?
V zimě se snažím, vzhledem k mým ambicím na silnici i v terénu, kombinovat horské kolo s trenažérem, kde největší kilometráž absolvuji na trenažéru. Z tréninkového hlediska, když pominu techniku, je to nejefektivnější a nejbezpečnější způsob. Nemusím řešit křižovatky, nervózní řidiče a další faktory. Naopak lze celkem precizně držet stabilní výkon v hrazdě, což je důležité, neboť střední a dlouhé triatlony jsou zejména o tom držet tempo. To lze venku jen stěží.
